Mám rád, když může mít literatura pozitivní vliv na společnost

Rozhovor se spisovatelem Alešem Novotným

Aleši, co přiměje takového třináctiletého kluka, aby začal psát vlastní příběhy?

Po pravdě si to už moc nepamatuju, je to už přes dvacet dva let, ale myslím si, že jsem prostě chtěl něco vytvořit, a v té době mě ohromil Harry Potter, tak moc, že když jsem ho četl, řekl jsem si, že chci napsat něco v tom stylu.

Co jste jako dítě četl a který autor či autorka ovlivnili třináctiletého Aleše při jeho prvních literárních pokusech?

Určitě J. K. Rowlingová, v té době jsem četl jenom Harryho Pottera, nic jiného, proto taky moje první pokusy o psaní připomínaly právě příběhy o Harry Potterovi. Až znepokojivě hodně :)

Jestli si občas pročtete svoje rané texty, co u nich pociťujete, co se vám vybaví, jaké obrazy vidíte?

Svoje úplně první texty nemám, v té době jsem psal ještě do sešitů s měkkými deskami a ty se časem ztratily, ale mám texty z téhož roku (2003 a i z roku 2004) psané do sešitů s tvrdými deskami. Pokud se do nich někdy ponořím, cítím samozřejmě určitou nostalgii, člověk si uvědomí, jak dlouhou cestu ušel, ale zároveň se musím pousmívat nad tím, jak jsem kdysi psal a myslel si v té době, kdovíjak nejsem dobrý autor :D Jinak se mi vybavují obrazy toho příběhu, jak jsem si ho tehdy představoval, ať už prostředí nebo samotné postavy.

Debutoval jste těsně před třicítkou. Co mezi tím třináctým a třicátým rokem se ve vašem životě událo? Jakými milníky jste si prošel?

Asi spousta věcí, ve třinácti jsem chodil do sedmé třídy, takže za tu dobu jsem dokončil základní, střední i vysokou školu, takže spousta milníků v rámci školy, a zároveň v rámci psaní jsem prošel spoustou žánrů i věkových kategorií, které jsem mezitím zkoušel psát, ať už sám nebo s někým jiným. Zpočátku jsem psal příběhy o dvanáctiletých dětech, dneska se tomu říká termínem middle grade, a postupem času moje postavy stárly spolu se mnou, a vystřídal jsem i poměrně dost žánrů jako krimi, thriller, horror, fantasy, contemporary atd.

Píšete především pro dnešní generaci Z. Sám k ní sice nepatříte, ale přesto, co vás s ní spojuje?

Těžko říct, přiznám se, že čím déle píšu a jsem starší, uvědomuju si, že se mi dnešní generace trochu odcizuje. Přece jen je mezi námi už takřka generační rozdíl. První díl Pamatuj na smrt,se kterým jsem debutoval, jsem psal ještě na vysoké, sice jsem už nebyl teenager, ale měl jsem k tomu relativně blízko. S odstupem času mám trochu dojem, že už tak úplně nevidím do světa dnešních středoškoláků, a pravdou je, že se v posledních letech zaměřuju spíše na knihy pro dospělé, kde můžu prezentovat svou generaci, která mi není tak vzdálená, ale pokud bych měl odpovědět na otázku, myslím si, že se současnou generací Z mě spojují právě témata lidských práv, společenská témata obecně, tabuizování témat, o kterých se dříve nemluvilo nebo nepsalo.

Ve vašich románech jsou až hmatatelně přítomné strachy, obavy a úzkosti. Já sám jako váš čtenář čtu mezi řádky, že ty strachy a úzkosti vašich hrdinů, které narůstají z přítomnosti zla, mohou být určitou paralelou těch "velkých" úzkostí, které generace Z prožívá; úzkost z vývoje dnešního světa, společnosti, civilizace, klimatu a planety vůbec.
Čeho se bojíte vy? Z čeho na vás padá tíseň a úzkost?

Nejspíš asi ze samoty, toho, že bych mohl jednoho dne zůstat úplně sám. Tíseň a úzkost na mě padá často, když si například otevřu zprávy na internetu a v podstatě už jenom samotné nadpisy budí hrůzu. Člověk je v posledních letech tak moc bombardovaný negativními informacemi, až mu z toho opravdu není dobře. Jsme doslova zahlceni znepokojivými zprávami, které se na nás sypou ze všech stran, a když vidíte, kolik zlého se ve světě děje, není divu, že na nás padá úzkost.

Jednu z vašich postav z románu Dokud dýchám jste vykreslil jako člověka, který se se zlem už narodí. Myslíte si tedy, že už na svět přicházíme s určitými kódy a nejsme tím pomyslným nepopsaným listem papíru?

Ta postava je hlavně popsána už v prvním díle Pamatuj na smrt (Dokud dýchám je druhý díl). Myslím si, že ano, že psychopaté se rodí, ale vliv na to, jaký člověk bude, má do jisté míry i výchova, společnost a zkrátka lidi, s nimiž přijde do styku, a ti ho usměrňují. Ale nejsem psycholog, takže stoprocentně nevím, jestli lze úplně odvrátit psychopatické sklony.

Jste jedním z hrstky českých spisovatelů, kteří se nerozpakují mít mezi svými postavami gaye. Jsou přirozenou součástí vašich příběhů, jako jsou queer lidé naprosto přirozenou součástí lidské společnosti. Byl to nějaký vnější impuls, že jste začal pravidelně pracovat i s tímto motivem?

Tím vnějším impulzem bylo právě to, že jsem to vypozoroval u jiných autorů a autorek, a taky proto, že se queer lidé a témata začali přirozeně objevovat v knihách, filmech nebo seriálech obecně, takže mi přišlo skvělé to tam zakomponovat taky. Mám rád v postavách rozmanitost a taky to, jak můžou mít díla pozitivní vliv na společnost, přiblížit čtenáři život jiných lidí a vnímat to jako naprosto přirozenou věc. Navíc ve světě se queer knihy těší velké oblibě a bylo by fajn, kdyby tomu bylo i tady, což se, myslím, už tak trochu děje.

Čtete také queer literaturu? A pokud, jaké tituly vás zaujaly?

Ojediněle si něco přečtu. Nejlepší kniha, jakou jsem kdy četl, je Malý život od Hanyi Yanagihary, ve které se queer lidé hodně promítají, je to opravdu silný, nezapomenutelný příběh. Jinak se mi líbí třeba Červená, bílá a královsky modrá od Casey McQuiston nebo třeba My proti vám (jedná se o druhý díl knihy Medvědín) od Fredrika Backmana, kde se právě queer tématikou zabývá ve sportu, konkrétně v hokeji.

Ve svých románech jste se obklopil světem napětí, zla, strachu a zločinu, vůbec temnými stránkami lidské duše. Na druhou stranu to vyrovnáváte nadějí, odvahou postavit se zlu čelem, smyslem pro spravedlnost, morální integritou hrdinů. Jak hluboko Vás vlastní příběhy a jejich postavy vtahují do svých světů? Jak čelíte takovým emocím? Tedy jak relaxujete či odpočíváte?

Musím se přiznat, že poslední dvě knihy, na kterých jsem pracoval a zvlášť úplně ta poslední, mě vtáhly opravdu silně, navíc se jednalo o mimořádně temné příběhy, a musím říct, že jsem měl i problémy se spaním a trochu se to podepsalo i na mojí psychice, až jsem měl pocit, že si to vzalo desetinu mojí duše. Většinou si pak pouštím nějakou oddechovou komedii nebo seriál, abych těm temným myšlenkám a představám unikl. Případně si přečtu něco veselého.

Zanedlouho vám vyjde v pořadí již desátá samostatná kniha, mysteriózní thriller. Co chystáte pak? Nebude to přece jen odpočinek od těch temných duší, a nám čtenářům tak předložíte svět, jaký bychom si většina z nás přála?

Moje jedenáctá kniha by měla vyjít v podobnou dobu jako ta desátá a bude to můj první samostatný queer román s názvem Od první chvíle. Neřekl bych, že se jedná o vyloženě temný příběh, to určitě ne, je to zkrátka příběh ze života, takže taková všehochuť.

Aleši, děkuju vám za rozhovor.

Franta Baďura