Renata Arnetová
Z Meditace
Renata Arnetová (1936) je česká klavíristka a příležitostná básnířka. V roce 1992 ji vyšla jediná básnická sbírka Meditace. O osm let později vydala pro své přátelé výběr v nákladu 50 výtisků.
Z této bibliofilie je také tento výběr básní.
Zrození
když se rodí
úsměv z pláče
svítání z noci
báseň z mlčení
hudba z ticha
poznání z temna
láska ze samoty
vím že
já jsem Ty
Práh
vstupuji-li do Tvé čtvrté dimenze
je to proto že slyším v Tobě zpívat ptáky
jediné Tvé stéblo nepoložím jinak
neboť vím o křehkosti Tvých krajek
naladím se na dávné znění zrodů
a zapálím svíci která nezhasíná
Dar
stoupáš ve mně jako míza
když Tě vdechuji celým tělem
v němž vše je otevřeno
světlu sebepoznání Tebe
jdu minulými kroky
a naslouchám v sobě
šumění křídel a zvuků
slunečních zahrad
ó drsně krásná slečno
ó závratná odvaho
horoucně přijímaného
uskutečnění bez hranic
Negace
nemohu
nemám
nemusím
nesmím
nechci
nebudu
nikdy
nikoho
nekonečně
nemilovat
Sluneční zahrada II.
je rovina kde slova oněmí
kde plamen vědoucích očí
rozněcuje horoucnost srdcí
kde sladká hudba ticha
zaznívá na dně mlčení
a kde vyprahlost pouští
proměňujeme v prameny
Mozart
můj krásný plameni
neskonalá něho
vzdušná plavbo
světelným mořem
hluboko uvnitř nás
můj krásný plameni
Slavnost
má svatá něžnosti
nehýbej se nedýchej
všemi svými
třinácti branami
svobodně vcházíme
do domova všech
Poselství
všepronikající něha
beroucí dech
ztišenému souzvuku
ztotožnění
že snad již nejsme
a přece v jádru nás
planoucí příval
vše odnášející
vše přinášející
Rovnováha
tam tě potkávám
kde hranicí stínů
vede most světů
lehkonohou jasnozřivostí
snem samozřejmosti
mizí gravitace strachu
v oceánech sjednocení
objevuji nová skupenství
za slzami našich úsměvů
Pontifex
Já jsem Tvůj most
přes časoprostor
mých šest oblouků
duní Tvými kroky
luk mého klenutí
Tě vystřeluje tam
kde kauzalita umírá
a rodí se milost
Lorca
perleťová hříbátka
se prohánějí
bez nás jezdů
loukami září
zpod zlatých kopýtek
jim tryskají poklady
nacházení vílami
v ranních rozbřezcích
Zde
Lásko lásky
uvnitř Tebe
nalézám
poslední
skutečnost
Sebe v sobě
Bytí
myslím tedy jsem
sbohem myšlení
cítím tedy jsem
sbohem cítění
chci tedy jsem
sbohem chtění
nepotvrzuji se
Já Jsem
Sluneční zahrada IV.
znáš ten kraj
duhových smyslů
znějících květin
stříbrozlatých dotyků
podzimního jara
neznámých bůžků
shazujících růžky
na čela neránků
odpouštěj
hříchy
anděli
Teď
jiskření protiv
třesk polnic
zkřížění zbraní
křesadlo poznání
výšleh inspirace
start Ducha
Ukřižování
Napřed rozežhavím Tvé ruce
a nasázím do Tebe květiny a rozbušky
pak uspořádám na Tvém hořícím těle
pohanskou slavnost slunovratu
a převtělím se do Tvé krve
nakonec Tě přibiji na kříž
a vyhlásím králem Sluneční zahrady