Robin Sedlmaierů

Jsem snílek, který žije u Olomouce. Už od mala mě to vždycky táhlo víc ke knihám, než k mým vrstevníkům a tak nějak mi to zůstalo. Mé první povídky byly převážně pokusy o pohádky se zvířaty.
Ještě donedávna jsem trávil dny hraním GTA a teď občas hraju Simíky, tudíž jsem svůj společenský život kompletně pohřbil.' Momentálně se věnuju převážně věcem s LGBT tématikou, protože je mi to hodně blízké, vzhledem k tomu, že já sám zastávám T a B v LGBT zkratce. Mimo čtení rád poslouchám hudbu, sleduju zajímavé seriály, filmy a též se trochu zajímám o politické dění u nás.
Do budoucna mám hned několik plánu. Začít se víc usmívat, konečně dopsat knihu ( a snad ji jednou vydat), být oporou pro lidi, kteří to potřebují a dělat je šťastnými. Tak doufám, že mi alespoň něco z toho vyjde. :)

Líbat tě, hladit tě, milovat
Dokud nezačneš vrnět
Jako bílé koťátko
Které jsem viděl v dešti

Bořit tvář do jemných chloupků
se položíš na záda
Bezbranný, slabiny odhalené
Se spokojeným výrazem ve tváři
který můžu vidět jen já

Cítit tvé drápky na mých zádech
Když se boří do jemné kůže
S lehkostí Která přesto sladce bolí

Hýčkat tě jako koťátko
Které se ztratilo v dešti
A našlo domov
Bezpečné místo bez deště
Se škrabadlem na hraní

Nad ránem občas budí mě
hladové polibky Strachu
A zkoumaj jakou to mám chuť
Když na hruď se usadí
A civí

Snídani vařívám s Vinou
Tráví mě, děsí mě, dusí
Hledí mi do duše z talíře
Že utratit nechal jsem Soucit?
Vždyť chcípl

Kávu si zalívám Záští
Vůči vám i vůči sobě
Lepí se na hrnek z porcelánu
A nechce se vůbec pustit
Ta zůstává

No pak ústa si kajícně myju
Pocity vyčistím na krev
Vyplivnu všechny Názory
Co si tam udělaly noclehárnu
Bezdomovci 

Občas si představuju
Jak asi chutnáš
Jakým tónem pálí tvá bílá kůže
Na jazyku
Když hoří
Ta barva značí nevinnost
A proto chci vědět
Jestli bys změnil barvu
Zda dokázal bych tu bílou slíbat
Až zbarvil by ses do vinna

V hrdle mě pálí pálenka
A tváře se barví do růžova
Jako cukrová vata kterou miluješ
Jako růže který nesnášíš
Růžová je naivní
A nedospělá
Příliš dětinská
A plná ideálu na to
Aby se s ní bílá chtěla sblížit
Je přesně jako já

Žárlím

Žárlím, i když nemusím.
Ta hezká dívka vedle tebe...
Říkáš, že ji sneslo nebe.
Usmát se už nezkusím.

Žárlím, i když nemůžu.
Na to, jak se na ní díváš.
A zda o ní taky sníváš?
Na pozdrav se nezmůžu.

Žárlím, i když vůbec nechci.
Prosím, měj mě taky rád,
i když není o co stát.

Skládám mu po nocích básně,
který křtí slaný slzy.
A možná mě to i mrzí,
že s ním je mi tak krásně.

Dávám mu přes den úsměvy,
i když se nechci radovat.
I když ho nechci milovat.
Nesnáší citový výlevy.

Dělá mi falešný naděje,
který mě drží na nohou.
O citech svých mlží.
A stejně se nic neděje.

Občas se mě dotkne lehce
a hladí má ramena.
Co to pro něj znamená?
Za chvíli mě zase nechce.

Lze-li

Lze-li z očí slíbat žal
Lze-li z rukou slíbat krev
Svoji duši jsem ti dal
Že já jsem tě neposlech

Lze-li na tváři vykouzlit smích
Když ztratils smysl pro radost
Dotek chladný jako sníh
Lásky už prý bylo dost

A srdce se mrtvým stává
Bylo moje a já ti ho daroval
Tohle se ti občas stává
Vím, že jsi mě varoval

Jenže já miluju risk
Ty hoříš stejně jako já

I když vlastně chladnu

Byl to zisk? Nebo na dno tvrdě padnu?

Poslechněte si queer Záložku, která vznikla na festivalu Prague Pride.
Jakub Pavlovský si pozval tři queer autory: Jenoféfu Betu, Kamila Marcela Hodáčka
a Robina Sedlmaierů.