Štěpánka Hašková 
Svět podle Alexe

Alex

Letošní Vánoce budou pro Alexe obzvlášť hrozné. Nejen proto, že přijede na pár dní jeho děda, ale také proto, že si pomalu začínal přiznávat tu "věc," nad kterou přemýšlel už tak dlouho. Ležel na posteli a slyšel, jak se naproti přes chodbu Silvie sprchuje. Uvažoval, jestli ho ještě vůbec přitahuje. Jo, jasně, že ano. Ale taky si představoval Neovo vypracované tělo. Z kapsy své mikiny vytáhl mobil a spustil si Internet. Do vyhledávače začal vyťukávat písmena….C-O-M-I-N-G—O-U-T. Na zdi mu vyjely různé stránky. Coming-out – Wikipedie, Jak přežít coming-out, S barvou ven, Coming-out trvá i sedm let, neheterosexuálům hrozí…
Nejdříve si jen zběžně přečetl, co píší na Wikipedii. Coming-out je v širším smyslu označení procesu, během kterého člověk rozpoznává a akceptuje svoji menšinovou sexuální orientaci…..V užším smyslu se používá pro okamžik svěření jiným osobám, případně veřejnosti…V nejobecnějším smyslu lze výraz použít i pro zveřejnění informace, která dosud byla utajována. Alex polkl. Vyjel z Wikipedie a znovu si pročítal zeď. Poslední nadpis jej zaujal, klikl na něj prstem, článek se mu otevřel a Alex jej začal pročítat. Lidé, kteří dospívají v heterosexuálním prostředí s tím, že jejich sexualita je odlišná, se musí vyrovnávat hned s několika věcmi. Jednak se svými vnitřními pocity, tím, že se cítí odlišní od zbytku "normativní" společnosti a pak samotným coming-outem. To u nich vytváří mnohem větší tlak na psychiku a může vést k častějšímu výskytu některých duševních problémů - od depresivních stavů, problémů se zvládáním emocí, úzkostí….
Vzdychl. Vyjel z článku, vypnul mobil a odložil jej na postel vedle sebe. Dlaněmi si zakryl oči. Zasrané problémy, řekl si v duchu. Chvíli měl v hlavě úplně prázdno, pak zase začal myslet na Nea. Dneska si celý den dopisovali. Neo se mu svěřil, že je jedináček a vymodlený syn, nemůže tudíž zklamat své rodiče. Prý na Vánoce k němu zase přijde ta křesťanka, se kterou byl Neo na plese. Opravdu s ním soucítil. Neo se cítil osamělý a nevěděl, jak dlouho to tak potrvá. Tohle všechno mu napsal. Věří mu. Alexovy představy o tom, co dělá s Neem se pořád stupňovaly, někdy se až sám červenal, a přitom to byly jenom představy, nic reálného. Ale také se u toho usmíval.
Nejraději by ležel ve své posteli a snil, nebo nejlépe si psal s Neem, ale už se spolu ukončili konverzaci a rozloučili se. Neo si jde prý zacvičit, no a Alex se musí chystat na tu rodinnou večeři. "Ach jo," řekl nahlas. Z šuplíku vytáhl Efedrin, který si koupil od Lukáše a spolkl naráz dvě tabletky. Bude to muset nějak vydržet, tak snad začnou tabletky rychle účinkovat a trochu mu vylepší skleslou náladu a nabudí jej. Cítil se fakt pod psa.
Slyšel, jak už někdo zazvonil. Čas vyrazit!
Vstal z postele a vyšel na chodbu. Slyšel, jak si Silvie fénovala vlasy. Zaťukal na dveře koupelny. Pootevřela.
"Už jsou tady."
"Kdo?"
"Nevím, asi brácha, jdu dolů."
"Dobře, už skoro jsem, hned za tebou přijdu."
"Dobře, tak spěchej prosím."
Silvie se zase zavřela do koupelny.
Alex scházel pomalu po schodech dolů. Vešel do prostorné chodby a uviděl Tonyho s Gábinou.
"Čau brácho," pozdravil ho Tony.
"Čau," pozdravil Alex, podal Tonymu i Gabriele ruku.
Tony s Gabrielou měli sebou malá zavazadla, protože zůstávali na návštěvě až do druhého svátku vánočního.
"Antoníne, zanes ty kufry do svého pokoje a přijďte si připít do jídelny," řekl otec.
"Ano tati, už jdu," řekl Tony, vzal kufry a začal je odnášet do jeho bývalého pokoje, který byl na rozdíl od Alexova, v přízemí vedle otcovy pracovny. Ještěže to není můj pokoj, napadlo ho.
Alex se mezitím odebral do jídelny, kde byly připraveny skleničky s činzánem. Bude se muset ještě trochu posilnit, aby zvládl dnešní večer. Tyhle rodinné sešlosti byly pro něj noční můrou. Dneska se o tom zmínil i Neovi. Ten ho chápe. Taky je neměl rád. Někdy se mu zdálo, že jsou si fakt hodně podobní.
Alex si vzal skleničku do ruky.
"Polož to," napomenula jej matka. "Ještě čekáme na dědu, bude zde každou chvíli."
Alex ji položil zpátky a tvářil se otráveně.
Podíval se z okna a viděl, jak děda přijíždí ve svém novém Mercedesu. Alexova babička zemřela už před lety. Alex měl babičku rád, ale tehdy ani její smrt neobrečel, protože byl rád, že už nemusí žít s dědou. Jak tak přemýšlel, tak zjišťoval, že ho opravdu neměl rád.
Šel ke vchodovým dveřím. Děda vstoupil i s kufrem do rozlehlé haly, kterou osvětloval velký křišťálový lustr.
"Ahoj tati," pozdravil jej Alexův otec a podal si s dědou ruku. Děda se přivítal s Tonym, Gabrielou i maminkou.
Silvie scházela ze schodů. "Dobrý večer všem," řekla.
Děda se podíval na Alexe. Zůstal nehybně stát. Mlčky zaraženě stál, poté promluvil.
"Jarku, jak jsi mu mohl dovolit nechat si tohle udělat s vlasy?" řekl místo pozdravu.
Tak přesně tohle Alex čekal. Usmál se.
Než otec stačil zareagovat, vložil se do rozhovoru Alex.
"Taky tě rád vidím dědečku, a jelikož je mi už dvacet, tak snad můžu mít účes, jaký chci, ne?"
Mezitím Silvie k němu ze zadu přistoupila a chytla jej pevně za rameno.
Děda se nezmohl na slovo.
"Jak to s dědou mluvíš?" okřikl jej otec. Matka jen nehybně stála a přihlížela.
Tony se díval střídavě na otce, dědu a svého bratra. Měl vážný výraz.
"Nech to být Jarku, nech to být. Alespoň si už sundal to svinstvo z pusy," pokračoval děda.
Silvie ho chytla ještě pevněji.
"Myslíš můj piercing ze rtu? Tak ten jsem si právě chtěl znovu nasadit," řekl Alex, otočil se, vyběhl schody nahoru a vrátil se do svého pokoje. Nechal otevřené dveře, tak slyšel, co se dole v hale děje.
"Omluvte mě," řekla Silvie a rychle vyrazila za ním.
"Jestli s tím přijde, tak mu, přísahám, jednu vlepím……a je mi jedno, jak je starý," řekl Alexův otec. "Tati pojď, pojď se napít," řekl a vedl dědu do jídelny.
"Dej mi něco ostřejšího."
Silvie vešla do pokoje. Alex už měl piercing zpátky ve rtu. Ovšem ne jeho původní, kovový, ale jen náhražku, která i tak postačí k tomu, aby vyprovokoval dědu.
"Nedělej to," prosila ho. "Prosím."
"Proč? Chci si vzít svůj piercing, nikdy si neříkala, že ti to vadí."
"Pro mě za mě si vezmi i dva, ale až půjdeme někde spolu."
"Vždyť si říkala, že se ti to líbí," pokračoval. Byl celý napružený.
"Jo, líbí se mi na tobě všechno, ale nechci, aby tu bylo dusno. Prosím, sundej to. Kvůli mně. Cítím se tu pak špatně."
Alex mlčel. Byl tak naštvaný. Před dědou se nedokázal nikdy ovládnout.
"Jinak pojedu domů ke svému taťkovi. Nebudu tady!" Vyhrožovala.
Alex začal polevovat. Nechtěl, aby jeho neshody s dědou a otcem měly dopad i na Silvii. Ta vždy stála při něm.
"Tak jo," řekl a zase si piercing vytáhl. "Ale jen kvůli tobě."
"Děkuju."
"Já jsem věděl, že zase bude vyrývat do mých vlasů. Přesně jsem věděl, co řekne."
Silvie se na něj smutně dívala. A zřejmě chápala jeho zlost.
"Já vím zlatíčko, ale ty už ho prostě nezměníš. Buď svůj, já tě beru takového, jaký jsi, a když on ne, tak je to jeho problém. Přichází o senzačního vnuka."
Alex Silvii chytil za obličej, políbil ji a následně objal. Hladil ji po zádech a rozpuštěných, dlouhých vlasech.
"Nebýt tebe, tak bych to tu fakt nedal. V celé téhle rodině." Byl Silvii opravdu vděčný, že s ním soucítila.
Silvie se k Alexovi pevně tiskla.
"Ty snad pořád rosteš, připadáš mi vyšší a vyšší. Kolik měříš?"
"Pořád metr sedmdesát osm."
Podívala se na něj. "Tak co? Vrátíme se?"
"Já to tam s ním fakt nedám. To je jediná osoba, která mě dokáže vždy totálně vyprovokovat."
"Budu tam s tebou."
Alex stále hladil Silvii po zádech. Věděl, že se nemůže celé dny schovávat v pokoji. Musí to nějak vydržet a ovládnout se. Ať si teda říká, co chce.
"Tak jdeme," řekl odhodlaně..Seděli u večeře. Podávala se i polévka a hlavní chod. Mamce chodí jednou týdně vypomáhat hospodyně, protože je věčně zavřená na veterině. Dnes jí pomáhala s vývarem a se svíčkovou. A samozřejmě nechyběl i předkrm. Alexovi kručelo v břiše, ale nemohl do sebe nic dostat.
Díval se do stolu a nic nemluvil. Jen poslouchal ostatní. Silvie seděla vedle něj a sem tam ho pohladila po zádech.
"Antoníne, jak to jde u zásahovky?" vyptával se děda.
Alex měl bráchu fakt rád, ale v poslední době si říkal, že má Tony z otce a dědy zřejmě strach, protože dělal vše podle nich. Tony začal vykládat své pracovní úspěchy. Alex lehce zakroutil hlavou. Znal už ty historky nazpaměť. Dokonce znal i jména Tonyho spolupracovníků, jeho šéfa i sekretářky. "Bylo to dokonce i v novinách," vložila se do rozhovoru Gabriela.
"Já to četl," řekl pyšně děda.
"Toník tvrdě dře, proto je tak dobrý," řekla nadšeně a dívala se střídavě na dědu a na Tonyho.
Bože, tobě by už taky měli zavřít hubu, řekl si Alex. Pořád jenom všem lezeš do prdele. Proč sis, brácho vybral takovou nesympatickou krávu? Pokračoval ve svých myšlenkách. "Začínáme stavět dům a plánujeme rodinu," říkala nadšeně Gabriela.
"Mám z tebe radost Antoníne, opravdu," řekl děda a Alex viděl, jak se otec dme pýchou.
Dále cítil, že ho brácha pozoruje.
"Sašo, co ti tví spolužáci říkají na ty vlasy?" zeptal se děda.
Tak on v tom bude pořád pokračovat?! Alex zvedl hlavu a nevěřícně se na něj podíval.
"Nic, co by měli říkat? Ani se tam nějak s někým více nebavím. Každý si hledí svého."
"Mně se to náhodou líbí," zastala se ho Silvie. "Je to takové nekonvenční a myslím, že to Alexovi sluší." Děda se na ni ani nepodíval a nereagoval.
"Díky, zlato," řekl Alex.
"Já to s tebou myslím dobře, chlapče," pokračoval děda.
Alex přikývl. "Jo, v pohodě. Já ti tvé názory neberu." Lehce zvedl ruce a chtěl naznačit, že se vzdává a končí rozhovor o vlasech.
"Jaké máš ve škole známky?" vyptával se dál.
"Nemám žádné známky. Zatím sbírám zápočty a zkoušky budu mít až v lednu."
Děda přikývl. "Tvůj táta byl tvrdý dříč, a kde to dotáhl? Ber si z něj příklad! Nikdy neměl zapotřebí pořád revoltovat, tak jako ty."
"Já nic takového nedělám, ale to je jedno."
Nemělo cenu vůbec odpovídat, protože si děda stejně pojede to své.
"Co k vám přijedu, vždy mě něčím překvapíš, nejdřív to byly ty náušnice, teď zase nabarvené vlasy. A vidím, že náušnici v uchu máš pořád."
Alex vzdychl.
"Dědo, nech už ho být," vložil se do rozhovoru Tony.
Alex se na něj podíval a poděkoval mu pohledem. Kroutil hlavou.
Dík brácho, jinak se neudržím, a toho starého debila vezmu něčím po hlavě.

Na tyhle situace byl už Alex zvyklý od mala. Děda si jej zkrátka vybral jako svůj terč a neustále ho něčím popichoval. Děda býval kdysi voják, ze svého syna i vnuka udělal policisty, a teď do toho nutil i Alexe. Ale s ním asi všichni šlápli vedle.
Během svátků navštívili společně se Silvií i její rodinu, tam panovala vždy lepší atmosféra. Její rodina byla úplně jiná, než ta jeho a Silviina mamka mu také přišla lepší. Alex měl svou mamku rád, ale i přes to, že byla velice inteligentní a uznávaná ve svém oboru, doma byla spíš pod pantoflem a vše se řídilo podle otce. A někdy už ty jeho názory taky opakovala. Ovšem Silviin otec také býval často divný a zdálo se, že mu Alex asi úplně nesedí, ale jeho názory si nebral tolik k srdci, jako od vlastního táty.
Silvie zůstala až do Silvestra u svých rodičů a Alex měl tak více prostoru pro sebe. Také si samozřejmě dopisoval s Neem.Neo: Tak co? Jak to u vás pokračuje?
Sam: Jsem teď sám, moje holka odjela k rodičům a můj protivný dědek konečně odjel domů.
Neo: No jak jsi mi o něm psal, tak to musí být fakt šílená osobnost.
Sam: Jo, někdy ale působí docela komicky.
Neo: No, je to stará generace.
Sam: I stará generace může mít normální názory, on je ale zkrátka jenom debil.
Neo: A co přesně mu na tobě vadí?
Sam: No, všechno, můj vzhled, moje chování, moje osobnost, zkrátka vše, co dělám.
Neo: Tak to je divné.
Sam: Však říkám, že je padlý na hlavu. Ale už dost o něm. Co ta tvoje křesťanka?
Neo: Není to žádná moje křesťanka, ale když už se ptáš, tak je pořád stejně nudná.
Sam: J To zní zábavně.
Neo: Hrozná zábava.
Sam: To po tobě tak jede?
Neo: Já nevím, asi je prostě prdlá.

Alexovi přišla esemeska. Srdce mu poskočilo. Kdo mu píše?
Lukáš.
Ty vole.
Čau kámo, ani se neozveš! Co děláš? Nechceš se stavit na prda? Jsem tady sám. Pokecáme!

Alex přemýšlel. Může být Lukáš fakt Neo? Třeba to je on a neví, že Sam je Alex. Alex si pořád kladl tyhle otázky a dělal různé konspirační teorie, kdo by to mohl být. Asi by bylo teď blbé napsat, že se mu ozval kámoš. Tím by se mohl prozradit. Ale k Lukášovi by se rád stavil, nikdo u něj nebyl doma a už se dlouho neviděli.Sam: Já teď půjdu do obchodu, ale večer tady budu, dobře?
Neo: Tak ok.

Alex dal mobil do kapsy, vzal si na sebe mikinu na zips, zimní bundu, na hlavu vlněnou čepici a vyšel do zimy. Už se trošku stmívalo. V bundě nahmatal klíče od auta a na dálku si jej odemkl.Alex zaparkoval u Lukášova paneláku. Šel směrem k vchodovým dveřím, které byly otevřené. Tak vyjel do poschodí, kde se nacházel Lukášův byt a zaklepal.
"Čau, jsi tu brzo, pojď dál," pozval ho Lukáš.
Vešel do malé předsíně. V bytě bylo horko a z kuchyně šlo cítit zase nějaké jídlo. Alex si odložil bundu, sundal boty a šel do známého pokoje, kde trávil s Lukášem volné chvíle.
"Tak co svátky, vole?" zeptal se Lukáš.
"Hrůza," odpověděl Alex.
"Jo? Tak to je asi všude stejná pakárna. Ale aspoň nemusíme do školy, ne?"
"No, ještěže tak."
"I když posilka mi chybí, kámo."
"No to jo," připustil Alex.
"Budeme pak zas chodit, ne?"
"Jasně."
"A makáš na sobě? Doma?"
"Ale jo, sem tam si zaklikuju."
"Ty si debil," smál se Lukáš.
"Proč?"
"Ale nic."
Lukáš si sedl na postel a vytáhl z pod polštáře nějaký sáček.
"Mám pro nás vánoční dárek, kamaráde."
Alex se podíval, co to Lukáš držel v ruce.
"Co to máš?"
"No, je to větší sranda, než jsme měli naposledy, ale musíš s tím opatrně, chápeš. Jen svátečně a jsi úplně v pohodě, chápeš?" Radil mu Lukáš.
"No tak jo."
"Pojď, trochu si šňupnem," pobídl jej.
Lukáš vysypal obsah sáčku na psací stůl, kus malého papírku smotal do ruličky, vložil si ho do nosní dírky a část prášku, který byl na stole, vtáhl dovnitř.
"Ty vole…"
Alex ho pozoroval. Nic neříkal.
"Teď ty," řekl Lukáš a nabídl mu papírovou ruličku.
Alex přemýšlel. Nikdy žádné drogy nebral, ale tak když to jednou zkusí, tak se mu nic nestane a navíc se nechtěl ztrapnit před Lukášem, že je nějaká sračka, řekl si.
"Musíš to pořádně vtáhnout a strčit hlouběji do nosu, jinak je to úplně na hovno," radil mu opět Lukáš.
"Ok," přitakal Alex.
Vzal ruličku do ruky, vložil si ji hluboko do nosu a silně vtáhl zbytek drobných krystalků přesně podle toho, jak mu radil Lukáš.
Zaštípalo jej to v nose a vyhrkly mu slzy do očí.
"Kurva, co to je?"
Alex si začal protírat nos a ruličku hodil zpátky na stůl.
"Nic, kámo, uvolni se. Natáhni se chvíli na postel," poradil mu Lukáš.
Alex si lehl a díval se do stropu. Na chvíli se mu zamotalo v hlavě, cítil, jak mu buší srdce a trochu se i zapotil. Ovšem za chvíli mu už bylo dobře. Moc dobře. Usmíval se a ani sám nevěděl, proč.Už asi pět hodin hráli hry na počítači. Alexovi se vůbec nechtělo spát, neměl hlad, byl plný energie. Lukáš navrhl, že by mohli sjet na Stodolní, a trochu si užít volna. Alex souhlasil. Byl to dobrý nápad, celé svátky se jen otravoval se svým protivným dědkem a byl zavřený doma. S Lukášem se fakt bavil. Zapadli do nějakého baru, ve kterém byl Alex poprvé, tančili, pili pivo, smáli se různým blbostem.
Věděl, že domů už dneska nepojede. Lukáš mu navíc navrhl, že může u něj přespat, protože byl doma sám, ale na spánek neměl Alex vůbec pomyšlení.
"Kdes to sebral a co to vůbec bylo?" zeptal se Lukáše před barem, když se šli vyvětrat na vzduch.
"Tys nikdy neviděl piko, ty vole?"
Alex se na chvíli zapřemýšlel.
"Pervitin?"
"No a co jiného by to bylo?" Odpověděl Lukáš.
"Kurva, no ale dobrý nakopávač to je. To je ten tvůj tajný nakopávač?" smál se hlasitě.
"No to bych řekl, ale jen víkendový nakopávač, jinak mám své nakopávače doma."
"Jasný."
"Dobrý, co?"
"No je to jízda. Kdes to vzal?"
"Prodal mi to jeden kámoš, ale toho neznáš, není z naší školy. On to kupuje zase tady na Stodolní, od nějakého Pedra nebo co, nějaký Španěl, takový divný týpek."
"Aha. Tak jo," přikyvoval. "Jdeme zpátky?"
"Jo, je tu už pěkná kosa."Alex s Lukášem celou noc nespali. Do Lukášova bytu se vrátili kolem sedmé ráno, pořád nabití energií. "Co to bylo za holku, co tam pořád po tobě vyjížděla?" ptal se Alex a u toho se smál.
"Já nevím, jsem ji v té tmě ani neviděl, kámo."
"Co by ti na to řekla ta tvoje Petra?" Alex už ani nevěděl, co mluví, pořád se na něco ptal, kolikrát to nedávalo hlavu ani patu. Byl celý roztěkaný.
"Nic, odkopl jsem ji po tom plesu. Hele, nezahrajeme ještě nějaké hry?"
"Jo, určitě, jen si skočím do koupelny," řekl.
"Posluž si, já to jdu nachystat."
Alex vlezl do miniaturní koupelny. Vytáhl mobil. Měl 7 zmeškaných hovorů od mámy a 2 zmeškané hovory od Silvie. Od Nea měl jednu zprávu.

Neo: Tak co, kámo?

Dost divné, pomyslel si.
Alex cítil, že ho trochu začíná bolet žaludek. A také hlava. Snad nebude mít nějakou brutální kocovinu, řekl si v duchu. Mobil vložil do kapsy a levou rukou se chytil za břicho. Fakt mu nebylo moc dobře.
Vrátil se z koupelny zpátky do Lukášova pokoje.
"Kámo, je mi trochu blbě," přiznal.
"To je v klidu, asi ti začíná dojezd. I když podle mě je ještě brzo," řekl jakoby nic Lukáš. "Buď to nějak přečkáš, nebo se pak trochu nakopni Efedrinem."
Alex přikývl. Lukáš s tím měl už asi více zkušeností, napadlo ho.
"Ne, mně je ale fakt blbě."
Lukáš se otočil a podíval se na něj. Alex už vybíhal z pokoje na záchod a zvracel do záchodové mísy.

Alex

Doma se zavřel ve svém pokoji. Chtěl být sám a s nikým se mu nechtělo mluvit. Sedl si za počítač a studoval stimulanty, které by jej dokázaly aspoň trochu nakopnout, protože jeho poslední dny stály fakt za nic. Asi zase bude nucen navštívit mamku na veterině a něco tam štípne, jako naposledy. Chytl se za hlavu. Poté si prsty promnul oči. "Všechno je to na hovno," řekl si potichu sám pro sebe. Nikdo v pokoji naštěstí nebyl. Musel smazat i historii z počítače, aby Silvie nepřišla na to, co si vyhledával.
Slyšel ze spodu nějaké zvuky. Volal jej otec.
Alex si vzdychl.
Teď se mu fakt nechtěla řešit nějaká rodinná krize.
Nejraději by si lehl a přikryl se dekou. Teda nejraději by byl s Martinem, ale teď to zkrátka nešlo.
"Alexandře, pojď dolů!" volal jej otec.
Zavřel laptop a, i když nerad, vstal a vyšel z pokoje.
"Alexandře, pojď dolů!" slyšel otcův hlas.
"Už jdu, už jdu," řekl znuděným hlasem a loudavě se sunul po schodech dolů.
Celá rodina stála v jídelně u kuchyňského stolu a něco už zřejmě delší dobu probírali. Vedle otce stála máma, a také Silvie. Její výraz se Alexovi moc nelíbil. A otcův už vůbec ne.
Trochu znejistěl.
Alex se postavil naproti nim, strčil si ruce do kapes tepláků a čekal.
Otec vypadal, že každou chvíli vybouchne.
Matka se tvářila vyděšeně. Na Silvii se raději nedíval.
"Stalo se něco?" zeptal se.
Otec se podíval na matku a jeho obličej zbrunátněl.
Chvíli nemluvil a jen se na něj nenávistně díval. Začal kroutit hlavou.
Matce vyčetl z očí spíš starost.
"Kdy jsi mi, teda nám, chtěl říct, že nechodíš do školy?" začal táta.
Zůstal stát jako přimražený. Tak už je to tady.
Nebyl schopen slova.
Dlaně se mu zpotily.
Otec však pokračoval.
"Mám na čele napsáno, že jsem snad debil?" řekl a prstem ukázal na svou hlavu.
Někdy, řekl si v duchu. Ovšem teď nebylo čas na srandičky.
Měl opravdu strach.
Stále nemohl mluvit.
"Ty jsi neudělal ani jednu zkoušku?" vložila se do rozhovoru Silvie.
Alex se na ni podíval a uhnul pohledem.
Jen tam tak mlčky stál a bylo mu na omdlení. Trochu se mu zamotalo v hlavě.
"Ty si myslíš, že se to od kolegů nedozvím, že už přes měsíc nechodíš do školy, nemáš ani jeden zápočet a ani jednu zkoušku?!"
"Jednu jsem udělal," řekl a myslel tu z Přírodních katastrof, která se mu podařila díky ukradenému testu. Ovšem to asi otce moc neuspokojilo.
Otec k němu přistoupil blíž. Ruce zaťaty v pěst.
"Děláš si ze mně prdel?" pokračoval táta. "Vyptával jsem se tvých spolužáků a ti mi řekli, že jsi měl nějaké problémy a snad ses měl i porvat v menze."
Silvie se s matkou na sebe vyděšeně podívaly.
"Sašo,…" řekla maminka. Vypadalo to, že snad omdlí. "Co se s tebou děje?"
Otci šlo však o něco jiného.
"Tak to ne, kamaráde. Pokud si myslíš, že budeš plýtvat mými prachy, které ti měsíc, co měsíc dávám, tak jsi na omylu. Když nechceš studovat, tak půjdeš makat. Ale nevím, kde tě vezmou, když jsi takový líný lempl," řval táta. Sen o synově kariéře se nekonal.
Alex zahanbeně stál a nic nemluvil. Nevěděl, co má na to říct, že jej vyhodili ze školy. Prostě mu učení nešlo, ale to by otec nepochopil. Nebyl, jako on.
"Kde se celé dny a večery poflakuješ? Co?" řval otec. Vypadal úplně nepříčetně.
Silvie měla slzy na krajíčku. Moc dobře věděl, na co právě v tuto chvíli myslí. A ano, měla téměř pravdu.
Už nemohl dál. Slzy se mu draly do očí. Nechtěl brečet, ale nedařilo se mu to potlačit.
"Tak co? Kde se flákáš, ty nevděčný smrade?" zeptal se ostře otec, přistoupil k němu blíž a snažil se jej chytit za krk. Alex ustoupil. Měl z otce strach.
"Jarku…." řekla vyděšeně maminka a snažila se zabránit tomu, aby na něj otec zaútočil.
Silvie se chytla za ústa.
"Já…..," začal Alex a u toho brečel. Přeskakoval mu hlas. Věděl, že je v hrozném průseru.
"Co se s tebou, sakra, děje?" zeptala se maminka. Vypadala vyděšeně, ale naštvaně zároveň.
Silvie jen kroutila hlavou.
"Já jsem…..totiž….," mluvil dál ale vůbec mu to nešlo.
"Dělej mluv, nebo z tebe vymlátím duši," zlobil se otec.
Alex stál před svou rodinou, ruce měl pořád v kapsách. Cítil se opravdu hrozně moc poníženě. Dlaně byly celé zpocené. Cítil, že mu také krůpěj potu stéká po zádech. Vytáhl levou ruku a hřbetem ruky si otřel slzy. Byl tak osamělý.
Stál před nimi sám, se svým tajemstvím, které ho tolik trápilo a tížilo na srdci. Všechno jej moc mrzelo. Že je všechny zklamal. Že zklamal Silvii.
"Někoho jsem potkal," zamumlal.
"Co?!" zařval otec.
"Někoho jsem potkal," řekl trochu hlasitěji, ovšem s přiškrceným hlasem.
Silvie si přikryla oči dlaněmi a jen vrtěla hlavou.
"To je neuvěřitelné," řekla a dala si ruce v bok. Vypadala zlomeně a velice nazlobeně.
Tušil, že tohle asi nebude ta správná chvíle jít s pravdou ven, ale neměl už co ztratit. Celá rodina věděla, že něco zatajoval a je v hrozném v průseru, když ho vyhodili ze školy. Jeho otec jej zřejmě zabije tak, jako tak. Byl pod hrozným tlakem a brečel.
"Sašo, co ti je?" ptala se maminka.
Alex se díval do země.
Nemohl to slovo říct, ještě nikdy ho neřekl nahlas a ani v duchu si ho nepřipomínal. Vůbec mu to nešlo přes pusu.
"Nevím, jak to mám říct," řekl popravdě.
Všichni mlčky čekali, co z něj vyleze.
"Totiž….to…no…."
"Já tě zabiju, ty …..," řval otec a už se zase přibližoval k Alexovi, který jej mezitím přerušil, takže větu nedokončil.
"Jsem….ehm… gay."
Otec přiběhl k Alexovi a dal mu pěstí takovou ránu, že přepadl přes stůl a spadl na jídelní židle. Bílé potahy byly celé od krve, jelikož se mu silně spustila krev z nosu.
Brečel. Chytl se za nos a snažil se trochu narovnat.
"Pane Bože, Jarku," řekla vyděšeně matka, ale otec ji zarazil, přistoupil k němu a vytáhl jej za tričko, tak, až se Alex postavil na nohy. Přitáhl si ho blízko k sobě, tak, že Alexandr cítil jeho dech, který lehce páchl po alkoholu, i pár kapiček slin, které na něj dopadly. Otec nikdy tvrdé moc nepil, ovšem dnes to už asi nevydržel a potřeboval se alkoholem zklidnit, což se mu zřejmě moc nepodařilo.
"Já ti dám buzeranta. Ty se teď začneš chovat jako dospělý chlap, a ne jak malý usmrkaný fakan, který neví, co chce. Všechny prachy, které jsem do tebe nasypal, mi vrátíš, do poslední koruny, je to jasné?" Otec s ním lomcoval a natahoval mu tričko víc a víc. Div jej celé neroztrhal. "A dělej něco s tím ksichtem, děláš mi jen ostudu, všude, kde vstoupíš. Nemůžu se na tebe už ani podívat," řekl otec a znovu jej odhodil zpátky na kuchyňské židle. Ty se převrhly a Alex tak spadl na dlážděnou podlahu.
"Takhle jsme tě s mámou nevychovali," dodal a přitom na syna ukazoval prstem. Podíval se na manželku. "Dokud se nezačne chovat normálně a vydělávat peníze, tak ho tu nechci," řekl matce. Poté se otočil a naštvaně odešel z pokoje do své pracovny
Matka mlčela. Jen brečela. Poté také odešla.
Silvie utekla z místnosti nahoru do pokoje.
Alex ležel na zemi a držel se za obličej, který jej po té ráně hodně bolel.
Polykal slzy, jenž mu stékaly po tváři a mísily se s krví, která tekla Alexovi z nosu. Cítil v puse nepříjemnou pachuť. Ležel tam asi půl hodiny a brečel. Nikdo za ním nepřišel, tentokrát dokonce ani Silvie. Bylo to poprvé, kdy se ho nezastala, a to jej trápilo snad nejvíc.
Cítil, že má naražená žebra, jelikož s ním otec silně hodil a on pak dopadl na tvrdou zem. Trvalo mu snad půl hodiny, než se dokázal zvednout a jít zpátky nahoru do pokoje. Za dveřmi spatřil Silvii, která byla oblečená v černém chlupatém svetru a měla se k odchodu. Téměř všechny věci již měla zabaleny v kufru a sportovní tašce. Oblečení, knihy do školy, kosmetiku, nějaké časopisy, které začala odebírat minulý rok. Vůbec se na něj nepodívala, jen si ukládala věci do tašky a snažila se najít ještě malé místo pro drobnosti z nočního stolku.
"Co, co to děláš?" zeptal se opatrně. Tohle se mu vůbec nelíbilo. Nechtěl, aby to všechno takhle dopadlo.
"Takže ty teď chodíš s chlapama?" zeptala se místo odpovědi.
Stál zaraženě ve dveřích a nevěděl, co má na to odpovědět.
"Ne, s žádnými chlapy nechodím, samozřejmě."
Silvie se najednou otočila a dívala se mu přímo do očí. Cítil se fakt trapně a poníženě, ale dokázal se na ni aspoň trochu podívat.
Vypadala dost rozzlobeně. Vůbec nebrečela, nevšiml si ani jedné slzičky, za to byla celá rudá v obličeji. Možná jí ale bylo horko z toho, že měla na sobě svetr, i když tušil, že pravý důvod bude asi jiný.
"Tak s jedním," řekla a začala zapínat zips sportovní tašky.
Neodpověděl. Nevěděl, co má na to říct.
"Není to, jak si myslíš…"
"To, že tě vyhodili ze školy mě nepřekvapuje. Dokonce mě ani nepřekvapilo, že někoho máš. Tušila jsem to celou dobu. Ale že z tebe vyleze, že jsi na kluky, tak to jsem opravdu nečekala. I když mi to mohlo dojít, když ses na mě bál i šáhnout….." řekla Silvie zvýšeným tonem hlasu.
"Tak to není," oponoval.
"A jak to teda je? Co?" řvala dál.
Mlčel a díval se do země.
Do téhle situace se nikdy nechtěl dostat. Jenže otec na něj přitlačil, tak musel s pravdou ven.
Nebo to chtěl říct sám? Nevěděl. Zkrátka se to nedalo už vrátit a on tu stál s bolavým obličejem a žebry. Nechtěl o Silvii přijít.
"Víš co, já jdu pryč," pokračovala Silvie, vzala sportovní tašku do ruky a do druhé kufr na kolečkách.
"Nechci, abys odešla. Prosím."
Silvie se zastavila a podívala se na něj. Odfrkla si.
"Víš co? Myslím si, že tohle nebude tvůj jediný problém. Klidně bych se vsadila, že něco bereš. Skoro nic nejíš, v noci nespíš, pořád jsi jen na mobilu….a víš co? Je mi to jedno, protože s tebou končím a už nebudu řešit, co ty budeš dělat."
Vyrazila z pokoje ven.
"Silvie…… Silvo," volal a rozběhl se za ní. Zastavil ji na schodišti. "Prosím, nechoď pryč, nechci tě ztratit, prosím." Alex byl úplně zoufalý. "Nesahej na mě," zařvala. Ztrácel člověka, který stál celý život při něm. Silvie se ovšem už neotočila a vypadalo to, že to myslí opravdu vážně.
Alex se nedivil. Tolik jí ublížil.
Vyběhla z vchodových dveří. Alex už jen slyšel, jak nastartovala své auto a odjela.
Chvíli se díval na ty vchodové dveře a přemýšlel, co teď bude dělat.
Vrátil se do svého pokoje a sedl si na postel.
Cítil se teď tak opuštěný.
Podíval se směrem k psacímu stolu a k nástěnce, na níž stále visela společná fotka jeho a Silvie.
Všechno je to v hajzlu, řekl si v duchu.
Vstal, šel ke skříni, sáhl hluboko za svetry a vytáhl ponožku, v níž měl schovány poslední sáček, který si koupil ještě od Lukáše před tím fiaskem. Zbylo mu tam trochu krystalků na jednu nebo dvě čáry. Odešel se sáčkem do koupelny. Tam sklopil záchodové prkénko a trochu prášku vysypal na rovný povrch. Pěkně si jej srovnal do rovné lajny. Prohlížel si ty sněhově bílé krystalky a přemýšlel, čím by je mohl vyšňupnout. Jednou v televizi viděl film, kde to ta postava šňupala stočenou bankovkou. Dobrý nápad, napadlo jej.
Vrátil se do pokoje, z batohu si vzal peněženku, z peněženky sto korunu a šel zpátky do koupelny. Prohlédl si sáček. Už mu zbylo jen trošku, na poslední čáru. Poté bude muset něco vymyslet, protože si drogu nikdy nekoupil sám, ale přes Lukáše. Netěšil se na to šňupání, protože jej z toho pak hodně bolela nosní přepážka, ale bude to muset nějak vydržet. Potřeboval se ale dát trochu psychicky dokupy, takže mu nic jiného nezbývalo.
Stokorunu stočil do malé ruličky, vložil si ji hluboko do pravé nosní dírky a prudce tu čáru celou vdechl. Poté stovku hodil na zem a nos si protřel.
Sakra. Všiml si, že má na prstech krev, asi se mu spustila po tom úderu pěstí, a do toho mu jej rozdráždilo ještě to peří. Šel k umyvadlu a nos i ruce si umyl studenou vodou. Čekal, až mu přestane krev téct z nosu.
Účinek z drogy se ovšem dostavil okamžitě a byl už zase v euforii. Na všechny a na všechno se vykašlal, vzal tu stovku do ruky, vložil si ji do kapsy a vyšel z koupelny.
Oblékl si mikinu a teplejší bundu, nasadil kapuci a byl rozhodnutý vydat se na Stodolní. Bylo mu jedno do jakého baru nebo hospody zapadne, prostě potřeboval vypadnout a drogu si vychutnat na nějak párty.Celý se potil a bušilo mu srdce, ovšem tak dlouho se už nebavil, ani nepamatoval. Tančil v jednom baru na Stodolní, kde právě probíhala nějaká párty, jelikož byl pátek a Alexovi ani nevadilo, že je tam sám. Vychutnával si ten stav naprosté pohody. Vydržel tančit i několik hodin. Jelikož byl dost zpocený, musel si u baru kupovat předražené minerálky a kofoly.
Vůbec nevnímal okolí, bylo mu jedno, zda ho někdo pozoruje nebo o něm něco ví. Byl tady a teď, jen on a ten nekonečný pocit vyrovnanosti a blaženosti. Chtěl, aby to nikdy neskončilo.
Nad ránem vylezl před bar a sedl si na lavičku. Čekal, že jej studený vítr trochu ochladí, jelikož měl neustálé návaly horka. To mu bylo trošku nepříjemné.
Všichni ostatní už pomalu odcházeli domů. Většina po svých, někteří ještě zůstávali před barem, jeden kluk ležel na zemi a spal. To Alexovi nehrozilo, jelikož jemu se spát vůbec nechtělo, protože pořád jel na tom pervitinu, který jej nakopl po tom včerejším incidentu. Rozhodl se, že sedne do auta a někde se projede. Bylo mu jedno, kde, hlavně chtěl odsud už co nejrychleji zmizet.Celý den se poflakoval po centru Opavy. Kolem třetí hodiny odpoledne začal pociťovat, že droga přestává působit, proto se znovu nastřelil v jedné zapadlé hospodě. Schoval se na záchodě a vyšňupal zbytek obsahu sáčku, který si vysypal na sklopené záchodové prkénko. Nechtěl, aby ho bolel žaludek, a také hlava. Navíc začínal být zase v depresi, protože si uvědomoval závažnost celé situace, kterou má doma.
Všiml si, že mu matka 5x volala a psala SMS, kde je a zda je Alex v pořádku. Poté měl asi 7 zmeškaných hovorů od Martina. Dokonce mu třikrát volal i brácha Tony. Zato Silvie s otcem ani jednou. Vůbec jej to nepřekvapovalo, i když od Silvie mu to zabylo trochu líto.
Stále trčel v Opavě.
Musel se co nejdřív dostat do Ostravy a vymyslet, co bude dělat dál. Domů jít nemohl.
Také bude muset zavolat Martinovi a matce napíše, že je OK, víc vědět nepotřebuje.
Vytočil Martinovo číslo.
Mobil třikrát zazvonil a Martin mu hovor okamžitě přijal."Kde sakra jsi? Pokouším se ti dovolat celý den," okřikl jej Martin místo pozdravu a byl zřejmě trochu naštvaný.
"Čau, promiň…..," omluvil se. "Já jsem, totiž, v hrozném hajzlu," přiznal se.
"Co se proboha stalo?" zajímal se Martin a měl v hlase už i obavy.
"Já jsem to doma řekl."
"Co jsi řekl?" zeptal se Martin.
"No, pravdu. Že jsem si někoho našel."
"Cože?"
"Prostě, že jsem na kluky."
Martin se odmlčel, ale Alex věděl, že poslouchá. Cítil jen, jak Martin zrychleně dýchá.
"Proč jsi to sakra udělal? Však jsme se na něčem domluvili," řekl a Alex poznal, že je šokovaný a naštvaný zároveň.
"Já…vypadlo to ze mě. Je toho víc."
Martin mlčel. Zřejmě jej to moc nepotěšilo, napadlo jej.
"Jsem v hrozné prdeli. Fotr mi dal přes držku a vyhodil mě z domu. Nemůžu se tam vrátit," řekl Alex a začal zase brečet. Byl fakt zoufalý.
Martin mlčel.
Alex už nic neříkal, jen fňukal.
"Ty brečíš?" zeptal se Martin.
"Martine, já….nevím, co mám dělat?" řekl místo odpovědi.
Martin se zase odmlčel, ale nakonec řekl: "Přijeď ke mně, něco vymyslíme. Nenechám tě v tom."

Alex

Musel se trochu nahodit, aby vydržel být dlouho vzhůru. Byl z té práce celý dolámaný, byť měl jeden den volno. Ještě mu zbyla asi třetina prášku z posledního pytlíčku, tak jej rychle vyšňupl a už se chystal pomalu za Martinem. Oblékl si džíny, které měl roztrženy v kolenou, bílé tričko s krátkým rukávem a tu novou žlutou mikinu s nápisem Nothing but trouble. Upravil si vlasy. Na hlavu si nasadil bílo-šedou kšiltovku, pro tentokrát kšiltem dopředu, ať má nějakou změnu. Obul si sněhově bílé moderní botasky Adidas, zkontroloval, zda má v kapse mobil, a také klíče od auta a vyšel ze dveří. S nikým se nerozloučil. Otec byl zavřený ve své pracovně a jeho maminka ještě nebyla doma. Protřel si nos. Zasrané šňupání, řekl si v duchu. Odemkl auto na dálku, přistoupil k němu, otevřel dveře a sedl si na sedačku za volant. Nastartoval motor. Zabylo mu trochu teplo a začalo mu bušit srdce. Chvíli nehybně seděl a čekal, až mu ten nepříjemný stav přestane. Nadechl se a vydechl. Musí se trochu kontrolovat, aby na něm nikdo nic nepoznal. Usmál se. Konečně jel po tak dlouhé době k Martinovi. Celý víkend je před nimi.Ležel vedle Martina a hlavu opíral o jeho rameno. Martin jej hladil po zádech nebo si hrál s Alexovými vlasy. Žlutou mikinu sundal, tak ležel v tom bílém tričku s krátkým rukávem. V místnosti bylo teplo. Martin ležel bez trička a mlčel. Alex byl také ponořen do svých myšlenek.
Nechtěl s tím zase začínat, ale v poslední době nepřemýšlel nad ničím jiným a to jej trápilo.
"Nad čím přemýšlíš?" zeptal se Alex a podíval se na Martina. Protřel si nos, potáhl, a poté dlaň položil na Martinovu hruď. V hlavě mu trochu hučelo.
Martin se díval do stropu.
"Nad školou," řekl bez nějakých emocí.
Alex mlčel.
"Nad čím ty?" zeptal se Martin a podíval se na Alexe.
"Nad tím, že je mi tady s tebou hezky," řekl obratem a čekal, jak bude Martin reagovat.
Martin se podíval zpátky do stropu a levou rukou si hrál s Alexovými vlasy, které proplétal mezi prsty.
"To mi taky, ale mám toho teď jak nasraného. Až bude po zkouškách, bude to lepší, slibuju," řekl.
Alex hladil Martina po hrudníku a přemýšlel, jestli s tím má zase začít, protože věděl, že se zase naštve. Ale přesto si řekl, že se do toho pustí.
"Měli bychom být spolu," nadhodil téma, které bylo pro Martina tabu.
"Vždyť jsme spolu," řekl Martin a stále se díval do stropu. Na chvíli zavřel oči. Nahlas vydechl.
"Myslím, jako normálně spolu," pokračoval Alex.
"Jak jako normálně spolu?" nechápal Martin a přikrčil čelo.
"Myslím, jako….pár," řekl opatrně.
Martin přestal Alexe hladit po hlavě a místo toho si rychle sedl. Podíval se na něj.
"Nechápu," řekl.
Alex si také pomalu sedl a přisunul se k Martinovi.
"Měli bychom spolu být, ty a já. Odejdu z domu a najdeme si vlastní bydlení. Ty budeš dělat školu a já budu chodit do práce," navrhl Alex.
Martin nevěřícně kroutil hlavou a prstem si ukázal na čelo.
"Děláš si srandu?" zeptal se.
"Ne, proč?" řekl popravdě. Měl už všechno vymyšlené.
"To už ale přeháníš," řekl Martin trochu ostřejším tónem. No jo, zase byl naštvaný, přesně, jak Alex čekal. Moc mu ta Martinova hra nevyhovovala. Aby se s ním Alex tajně scházel, to uvítal, ale aby šel s pravdou ven jako on sám, to už ne. Přitom s tím vším začal právě Martin.
Alex byl zvyklý žít v páru se Silvií, a když nebyl s Martinem, cítil se tak osaměle. Vidět jej tak málo mu prostě nestačilo.
"Fakt se cítím hrozně osaměle," pokračoval Alex a své myšlenky začal říkat nahlas.
"Až dodělám zkoušky, budu mít na tebe více času. Musíš to teď zkrátka vydržet," řekl opět.
Alex vrtěl hlavou.
"Dobře, ale kdybychom byli normální pár, tak jsme spolu pořád, každý večer, každé ráno."
Martin kroutil hlavou a nevěřícně se usmál.
"Co se jako změní? Po zkouškách?" pokračoval Alex. "Stejně budeme zalezlí tady a uvidíme se jen o víkendech nebo jednou přes týden."
Martin povytáhl obočí. Očividně Alexovi nerozuměl. "Jak si to představuješ? Já nemám žádné prachy. Ještě mi zbývají dva roky, než dodělám bakaláře, a potom chci ve studiu pokračovat. Potom chci začít pracovat, kdoví, kdy se budu moci osamostatnit, není to tak jednoduché, jak si ty představuješ."
"Já mám práci," namítl Alex.
"Myslíš těch pár korun, které vyděláš v McDonaldu? To nemyslíš vážně?!" pokračoval Martin a vypadal fakt naštvaně.
Alex našpulil rty.
"Najdu si lepší práci," nevzdával to.
Martin se začal zvedat z postele. Ze země sebral černé tričko s krátkým rukávem a oblékl si jej. Měl je uplé, takže se mu pod ním pěkně rýsovaly svaly. I na rukou.
"Prosím tě, Sašo, přemýšlej jako dospělý chlap."
"Takže nikdy nebudeme spolu, jo?" zeptal se Alex a byl opravdu smutný.
"Ježíši, já nevím, nepřemýšlím nad tím. Jsem rád za to, co je mezi námi teď a ta škola je pro mě taky důležitá, snaž se to pochopit."
Alex přikývl. Začal už taky trochu zuřit.
"A co já?" zeptal se Alex.
"Co? Co ty? Ty by ses měl co nejdříve vrátit zpátky do školy, to je můj názor," řekl naštvaně.
"Já myslím, co my dva? Jak to bude v budoucnu?" zajímal se a byl fakt zvědavý, co mu na to Martin odpoví. Nechápal, proč se všeho Martin tak bojí. Přitom věděl daleko dřív, než Alex, že je gay.
"Jak v budoucnu? Pro mě je teď prioritní škola a tečka. Už o tom nehodlám dále mluvit. Nikde to nevede. Naprosto zbytečná konverzace," řekl Martin, sedl si za pracovní stůl a prsty si prohrábl krátké vlasy.
Alex přikývl a zase našpulil rty.
Teď jej něco napadlo.
Když už je napnutá atmosféra, tak se do toho Alex pustí. Nemá co ztratit.
"S kým sis vlastně dopisoval na Grindru?" zeptal se dost podrážděně.
"Co?" zeptal se Martin a podíval se na něj. Mračil se.
"S kolika kluky sis dopisoval přede mnou? Scházel ses s někým?" vyptával se dál.
Martin zase začal nevěřícně kroutit hlavou.
"Co to tady teď vytahuješ?"
"Proč máš pořád založený Grindr? Píšeš si s někým?" vyzvídal Alex.
"Ne."
"Tak proč ho máš?"
"Ty ho nemáš?"
"Ne, já si ho smazal hned, jak jsme se poznali. S kolika kluky ses setkal? Jen jsi mi napsal o nějakém klukovi ze střední, a jinak nic."
"Proč to tady teď vytahuješ? Nechápu," řekl ostře.
"Zajímá mě to, nikdy jsi mi to neřekl," pokračoval Alex. Začínal žárlit.
"Nechápu, o co ti jde? Přišel jsi mě tu dnes nasrat, nebo co? Si myslíš, že jsem nějaká kurva a lezu s každým hned do postele?" zlobil se Martin.
Alex dostal trochu strach.
"Ne, ne, to si nemyslím," hodil zpátečku. "Já jen, jestli nemáš třeba ještě někoho jiného?" řekl Alex. Vzápětí svých slov litoval.
Martin nevěřícně kroutil hlavou. Vstal. Přistoupil k posteli. "Děláš si prdel? Celé dny se učím nebo chodím cvičit. Ty si myslíš, že tě tahám za nos?" zeptal se ostře.
Asi jsem to přehnal, řekl si v duchu Alex.
"Ne, v klidu," řekl a naznačil, že se vzdává.
Poté cítil, že mu něco vyteklo z nosu. Teklo mu to přes rty. Olízl si je. Cítil nepříjemnou pachuť. Chuť krve. Dlaní si utřel nos a podíval se na ni. Spatřil jasně červenou krev.
"Ježíš, co je ti?" zeptal se Martin a zlost vystřídal strach.
Alex si začal nos otírat i druhou dlaní.
"To je asi z toho stresu," zalhal. Pravdou byla, že si zřejmě tím šňupáním narušil nosní přepážku. Nekrvácel z nosu totiž poprvé. Do hajzlu, řekl si v duchu. Takový trapas. Rukou si jej přidržoval a snažil se to krvácení zastavit, aby tu všechno kolem sebe nezašpinil.
Martin si sedl zpátky vedle Alexe. Chytil jej za rameno.
"Ježíš, nestresuj se prosím tě. Nikoho jiného nemám a nikdy jsem nikoho nemiloval tak, jako tebe. Nikdy jsem nikoho nemiloval, jasný? Jen musím udělat všechny zkoušky, chápeš?" řekl Martin a pohladil jej po vlasech. Alex přikývl.
Martin se poté odklonil a z nočního stolku vytáhl papírové kapesníky. Zavřel zásuvku.
"Ukaž, pomůžu ti to otřít. Zakloň hlavu."
Alex poslechl. Martin mu otíral krev z nosu a ze rtů. Trocha krve dopadla i na Alexovo bílé tričko.
"Tak už je to lepší," řekl Martin a ustaraně se na něj podíval. Krvavé kapesníky začal mačkat do kuličky. Alex se smutně díval pod sebe.
"Už o tom prosím nemluv. Mám jen tebe, teď a tady," řekl a zvedl Alexovi bradu. Díval se mu do očí. Alex se na něj smutně podíval. Nemá to smysl, Martin si stejně pojede to svoje a Alex tak bude pořád nešťastný. To věčné skrývání a tajnosti jej ubíjely.
"Miluju jen tebe," dodal a políbil Alexe na tvář. Vstal z postele a šel zakrvácené ubrousky vyhodit.
"Oukej," řekl Alex, ale myšlenkami byl pořád někde jinde. Byl smutný. Necítil se tak dobře, jak by chtěl. Možná by si měl dát ještě trochu pika na povzbuzení, napadlo ho.

Silvie

Silvie ležela v posteli a dívala se na film. Venku se už setmělo a ona začala pomalu dřímat. Měla toho po celém týdnu dost. Učila se na zkoušky, které v květnu a červnu nedala, a také trávila hodně času v práci a hlavně s Davidem. Pomáhala mu s hlídáním Jany. Oční víčka jí ztěžkla. Už na nic nemyslela, když v tom ji ze spánku vzbudil zvonící mobil. Kdo ji teď otravuje? Stalo se něco Davidově mamince nebo Janě? Napadlo ji. Vzala mobil do ruky, který nechala ležet na posteli vedle sebe a rozespale se na něj podívala. Na displeji uviděla jméno. Ne však od Davida. Volal jí Alex. To ji okamžitě probudilo a sedla si. Hovor přijala. Srdce se ji rozbušilo. "Haló, co se děje?" zeptala se a začala se strachovat.
"Stojím dole před brankou," řekl Alex. Silvie vstala z postele a přistoupila k oknu. Opravdu tam stál, ale moc jej v té tmě neviděla. "Co se děje?" zeptala se.
"Musíš mě pustit dovnitř. Nemám kde jít a domů jít nemůžu. Prosím."
"Co se stalo?"
"Já ti to povím až nahoře. Pusť mě, prosím. Musím se trochu vyspat a v autě se mi spát nechce."
"Tak dobře," řekla Silvie, přehodila přes sebe bílý froté župan a rychle vyrazila z pokoje.
Poté, co pozvala Alexe dál a ocitli se v jejím pokoji, začala si ho prohlížet. "Pane Bože, jsi celý bledý a máš kruhy pod očima," řekla a pohladila jej po tváři, sundala mu kšiltovku z hlavy, hodila ji na kulatý stůl a začala ho hladit také po vlasech. "Pojď sem." Objali se. Alex ji začal hladit po zádech, stejně jako za starých časů. "Moc ti ty vlásky sluší, lásko," pochválila mu nový účes. Alex byl vždy štíhlý, ovšem teď byl hubený. "Proč jsi tak hubený, lásko?" zeptala se a zase si ho začala prohlížet.
"Ze stresu," řekl Alex a vůbec se na ni nepodíval. Neustále odvracel pohled. Jakoby se bál očního kontaktu. Přešel přes pokoj a sedl si na postel.
Silvie se posadila vedle něj a chytla za ruce.
"Z jakého stresu? Co se děje? Co se stalo?" zajímala se a cítila, že jí teče slza po tváři.
"Martin mě vyhodil."
"Proč? Co se stalo?"
"On….on to o nás doma nikdy neřekne. Já bych s ním chtěl být, ale on to pořád tají," řekl a podíval se na Silvii. Také brečel. Silvie ho pohladila po tváři a setřela mu slzy. "Miláčku můj nádherný, co ti to jen ten kluk provedl?" zeptala se a měla na toho blbce opravdu zlost.
"Musím si na chvíli lehnout, jsem opravdu unavený," řekl Alex, pustil Silviiny dlaně a natáhl se na postel. "Chvíli si zdřímnu." Složil paže na hrudi a zavřel oči, do kterých mu spadly vlasy. Silvie si sundala župan, který hodila na zem, lehla si vedle Alexe a objala. On k ní ležel otočený zády.
"Miluju tě lásko, vykašli se na toho blbce a buď zase se mnou, moc tě miluju. Všechno ti odpustím," řekla, naklonila se a políbila jej na rty. Alex jí polibek opětoval. Silvie ho přetočila na záda a začala ho líbat a sundávat mu tričko. "Ne, Silvie, ne," řekl Alex a odstrčil ji pryč. Lehl si zpátky na bok.
"Já tě moc chci, tolik mi chybíš," škemrala a zase jej objala.
"Já musím spát," řekl trochu nazlobeně. "A stejně jsi zadaná, viděl jsem tvé fotky na Instagramu. Tak toho nech!"
Silvie se trochu pousmála. Měla radost z toho, že ji Alex také stále sleduje a zřejmě mu není úplně lhostejná, zároveň však měla trochu výčitky kvůli Davidovi. Teď na něj ale nechtěla myslet, měla vedle sebe svou životní lásku, svého milovaného Alexe, který jí tolik chyběl, tolik nocí kvůli němu probrečela, tolik se trápila, že ani nedokázala složit zkoušky. A teď ho má vedle sebe. Je tak krásný, i když byl bledý.
"Prosím tě, zhasni už světlo, potřebuju se vyspat," poprosil Alex.
"Tak dobře," řekla Silvie, naklonila se k nočnímu stolku, na kterém měla malou lampičku a vypnula ji. Místnost osvětlovalo pouze světlo z venkovní lampy, a také Měsíc. Silvie ještě políbila Alexe na tvář, pohladila po vlasech, objala a nosem se dotýkala Alexových zad. Držela ho za ruku a cítila, jak Alex pravidelně dýchá. Ještě se na něj podívala, přikryla tenkou peřinou, poté přikryla i sebe a zase jej objala. Byli spolu. Tak jako dřív. A nechtěla, aby to skončilo.Bylo deset hodin ráno a Alex stále spal. Silvie sešla dolů do kuchyně, ve které seděla za kuchyňským stolem její maminka, pila kávu a četla si noviny. Otec byl služebně někde pryč. Naštěstí. "Mám v pokoji Alexe," řekla Silvie. Matka odložila noviny a sundala si z očí brýle na čtení. "Prosím?"
"Včera večer mi volal, že stojí před brankou. Má nějaké problémy, musela jsem ho vzít dovnitř."
"No a co se mu stalo?" zajímala se Silviina maminka.
"Já nevím, asi se pohádal s tím klukem. Dělá mi opravdu velké starosti."
"Do toho by ses neměla míchat," radila ji matka.
"Jak to myslíš?" nechápala Silvie.
"Alex tě nechal, našel si nějakého kluka, s ním má bůhví jaké problémy, a pak zase přileze za tebou? Pošli ho domů a raději se věnuj Davidovi. Není to od Alexe férové jednání."
Silvie začala kroutit hlavou.
"Tak to ne, nenechám ho v problémech," řekla, přistoupila ke kuchyňské lince a nalila si do sklenice trochu pomerančového džusu. Napila se. "Musím mu nachystat nějakou snídani," řekla, otevřela skříňku a vytáhla z ní cereálie, které nasypala do misky, a poté zalila mlékem.
"Jsi dospělá, dělej si co chceš, ale buď opatrná."
"Víš, že ho moc miluju."
"A co David?" zeptala se matka a zpátky si nasadila brýle na čtení.
Silvie polkla. Kousla se do rtu.
"Teď musím vymyslet, co s Alexem a jak mu pomoci," řekla, otočila se a vrátila se zpátky do pokoje.
Alex pořád spal. Silvie se rozhodla, že ho probudí. Misku s cereáliemi položila na psací stůl. Mezitím jí však začal zvonit telefon. Byl to David, se kterým byla domluvena na dnešní odpoledne. Přijala hovor.
"Ahoj lásko," pozdravil ji David.
"Ahoj."
"Co děláš?"
"Právě snídám."
"Co máš dobrého, miláčku?" zajímal se David.
"Lupínky s mlékem."
"Tak dobrou chuť."
"Děkuji," řekla Silvie.
"V kolik se máme dneska stavit?" zeptal se David.
"Lásko, já….já to…..musím to dnes zrušit."
David se odmlčel.
"Proč?"
"Taťka je někde na služební cestě a slíbila jsem mamce, že jí pomůžu s prací na zahradě. Nezlob se."
"My jsme se už s Jankou těšili," řekl David a Silvie poznala, že je smutný.
"Já vím, ale bylo by fajn, kdybyste přišli zítra, co říkáš?"
"Já nevím, myslel jsem…"
"Je to poprvé, kdy nemůžu. Zatím jsem si pokaždé na tebe našla čas, i přes školu a práci," skočila mu do řeči a mluvila trošku ostřejším tónem.
David hodil zpátečku.
"No dobře, dobře, tak promiň, snad jsem toho až tolik neřekl."
Silvie se podívala na Alexe. Musela si s ním vážně promluvit a zjistit, co se děje.
"Už musím končit, volá na mě mamka. Tak ahoj."
"Dobře, ahoj, milu….."
Silvie však hovor ukončila. Odhodila mobil na postel a sedla si vedle Alexe.
"Miláčku, vstávej," řekla a začala s ním lomcovat. Alex však spal tvrdě dál.
"Haló, vstávej."
Nic.
"Lásko moje, vstávej, prosím tě, připravila jsem ti snídani," řekla Silvie a zase s ním začala třást.
"Co je sakra?" štěkl ospale Alex. "Musím si ještě zdřímnout."
"Ne, musíme si promluvit," řekla Silvie a zase s ním lomcovala. Byla neoblomná.
Alex si začal třít oči. Po chvilce je otevřel. Vypadal opravdu nevyspale. Oči měl celé červené.
Silvie vstala a vzala misku s lupínky ze stolu a sedla si zpátky vedle Alexe na postel.
"Tady máš, musíš něco sníst."
Alex si pomalu začal sedat. "Já nemám hlad," řekl a tvářil se, že se mu z jídla nedělá dobře.
"Jsi hrozně hubený a musíš jíst."
"Dám si později," řekl.
Silvie se naklonila a misku položila na noční stolek.
"Tak jak to máš s tím klukem?" začala Silvie.
Alex se na ni podíval.
"Však jsem ti to říkal. Martin svou orientaci tají."
Silvie přikývla.
"Martin…a dál?"
"Co dál?"
"Příjmení."
"K čemu ti to bude?"
"Chci to vědět. Co je to za kluka?"
"Müller."
"Co?"
"Martin Müller se jmenuje."
"Kde jsi ho potkal? Co je to za kluka? Jak je starý?"
"Co má znamenat ten výslech?" zeptal se podrážděně.
"Tak přijdeš mi tady uprostřed noci, já jsem tě vzala do svého pokoje a ty zase mlžíš."
"Seznámili jsme se přes Grindr," řekl a odvrátil od Silvie pohled.
"Co to je?"
"Seznamka pro gaye."
Silvie přikývla. No, to je paráda, řekla si v duchu.
"A jak je to mezi vámi?"
"Teď sám nevím."
Silvie se k Alexovi přiblížila a chytla jej za ruku.
"Podívej se na mě," řekla, chytla Alexe za bradu a zvedla mu hlavu. Políbila ho na rty. "My dva patříme k sobě."
"Já už musím jít," řekl a začal se zvedat.
"A kde? Za ním?" zeptala se Silvie a dostala strach.
"Ne, jdu domů," řekl Alex a odhrnul si vlasy z čela.
"Mám o tebe strach."
Alex se otočil a podíval se na ni.
"Jsem v pohodě."
"Nejsi v pohodě."
"Jen mě mrzí, že to Martin nechce posunout dál, to je všechno. Nic víc."
"Je tady ještě něco, co nevím?" zeptala se Silvie a vstala z postele.
Alex se na ni podíval.
"Potřeboval bych půjčit nějaké peníze."
"Na co?"
"Mám teď málo práce, protože mají přes léto plno brigádníků a musím zaplatit doma nájem."
Silvie mlčky stála a přemýšlela.
"Já bych ti je vrátil. Prosím, půjčíš mi aspoň pět set?"
Silvie přistoupila ke skříni, kterou otevřela a z kabelky si vytáhla peněženku. Vytáhla pět set korun a podala bankovku Alexovi. "Nech si to."
Alex si peníze vzal a strčil do kapsy od kraťas.
"Díky, že jsi mě tady nechala přespat," řekl ještě a políbil Silvii na tvář. "Ale už musím jít." Vyšel ze dveří a rychle vyběhl ven.

Rozhovor se Štěpánkou Haškovou