Týno

Když vstoupíš do oceánu
Tam co je voda strašně hluboká
A mezi malíčkama máš namotaný chaluhy a písek
Jako moje vlasy

Když vstoupíš do oceánu
Všude okolo je černo
Protože modrá barva tvejch očí lže
A temnota se dere na povrch snáz než slzy
Protože ty všechny bych ti chtěla utřít i když nebyly vyplakaný

Když nemůžeš dýchat
A nijak moc ti to nevadí
Protožes nikdy nedbal malých přání
Protožes nikdy nebyl ten slabší
Máš přece na víc
Na sílu a moc

Když vstoupíš do oceánu
A voda tě obejme
Tak jako já bych mohla
Tak abych tě stáhla k sobě ke dnu
Držela tě tam
Broukajíc ti do ucha prastaré písně

Když se topíš
Máš kolem krku řetěz
Co zarývá se jak moje nehtíky
A hloubš
Co pálí když k němu vztáhneš ruce

Když se topíš
Vstoupils do oceánu
A blankytně modrá voda ti nabídla náruč 

Vytrhám si vlasy
Abych byla o třicet centimetrů prostříbrnělého nic lehčí
Aby mě vítr donesl za tebou
Stejně jako pampelišková chmýříčka

Budu u toho plakat bolestí
O to lehčí zase budu
Deset hektolitrů slz
Co padly neprávem
Protože nad rozlitým mlékem a krví se brečet nemá
Jen sůl mi zůstane na tvářích jako ornamenty z ledu
Nebo skla
Jako dokonalý šperk

Vytrhám si nehty z lůžek a na lůžku
Abych si do úst mohla strčit peřinu proti křiku
A hlavně abych ti nikdy nemohla svými spáry rozsápat srdce
Obočí vyholím a nechám místo něj
Zírat do světa řadu vrůstajících boláčků

I řasy si vytrhám
A udělám z nich štětce na domalovaní tvé tváře v mé paměti
Pak už budu dost lehká
Pak poletím

Dneska ráno jsem si nenahmátla klíční kost
A prej se sem ženou srážková mračna
Tak doufejme že zvládneš nějak zamknout
Blesky už si vybírají kde pohladí krajinu po tváři

Ještě ty všechny ostatní kousky mi chybí
Ale možná jsem se jen nekoukla pod umyvadlo v koupelně
Jo, a z hrudního koše jsem kdysi stavěla domek pro lesní skřítky
(Požehnána jest rodina co dlí v stínu mých žeber
neb
mnoho věcí tam bývalo ale prázdno tam bylo roky)

Kdyžs mi naposledy sáhl na kůži
Jiskřila statickou elektřinou a takovým tím mezilidským čímsi
A tak jsem si ji svlékla
Protože obnažování koneckonců nikdy nebyl ten problém
(Co ostatně kdy byl)
Budeš mít aspoň na polobotky
Případně aktovku
- svázáním diáře do ní byla bych poctěna -
nebo dobře potažené křeslo

Naposled když jsem se dívala
Měla jsem prsty zamotané do tvých vlasů
A absolutně nic by mě nedonutilo je pustit
Dodnes tam trčí jako hřebínek zalitý horkým kovem
Paprsky světla co protáhly se mezi oblaky kdysi navečer

V rámci hygieny nenalezla jsem v ústech zuby
Je to v pořádku
Jen někdo si je půjčil snad k sebeobraně
Možná si vyrobil srp z doby kamenné
A směla bych i doufat že ochranný amulet
(Potřísněn navždy budiž kapkami mého jedu)
Vše jak má být se stalo

Prameny svých vlasů jsem svázala tisícero rukou
Nelituji že uzly nevydržely
Jen snad nemusela jsem tak dlouho zbytečně šněrovat
Na jednom copanu dalo by se mi oběsit

Stočená do klubíčka třesu se v temné zahradě
Tedy je zde světlo svic
Ale oči jsem nechala bůhví kde
Takže pro naše účely budiž temnota jistou
Jako zlatavý prach vsypaný do bylinkových polštářů
Tam někde uvnitř se chvěje ten nejspečenější cár strachu této země
Strašně mi chybí všechny ty části
Strašně mi chybí všechno co jsem kdy dala
Nechci je nazpět
Jen je dobře využij
Spalte co zbylo
A popelem si pomažte tvář

Jak bych vás všechny políbila

Je jedno zvláštní místo
Taková autobusová zastávka
Než přijede moje číslo
Prošlo mi pod rukama tolik životů
Všechny jsem je ohmatala
Jako když poznáváš střípek poslepu
Jako když je ti tři a svět má tvary a chuť
Kousek od hnízda ošklivého holuba s jedním okem se líbají dva
Strašně jim závidíme
Já a jednooký holub
Cítíme jejich teplo a nám samotným je zima
(Ač pod různými záminkami)

Je spousta věcí co nevíš
Tak třeba teď mám v botě úplně shrnutou ponožku
Takový malý tajemství před celým světem
A kdyby se mě ptali
Zapřu to

Taky jsem se podívala do špinavýho skla za sebou
A v odrazu viděla naše siluety
Teda jako tu svoji
No a ta druhá mohla patřit komukoliv
Možná je to ten co mě drží za ruku na mý louce pod hvězdama
Na místě kam odcházím když nechci být jako jiní
Když se necítím dost živá

Je spousta věcí co nevím já
Moje číslo nejspíš právě projelo okolo
Zatímco jsem interferovala s úžasně éterickou paní
Batika a kamenné korálky
Bylinky namísto deodorantu a dredy plné šedin

Všechno co vím ti nepovím
Hezky si to schovám
Jako malá jsem si donesla do vany krokodýla a krmila ho cukrovím
Když vyrostl pustila jsem ho do Vltavy
Na Boží hod mu tam házím vanilkové rohlíčky

Šestkrát už jsem tě ve snu ubodala
A ty ses až na posedmé bránil
S nechápavým výrazem sněžného králíčka deset minut před stažením z kůže

Včera ráno jsem se probudila a zjistila že jsem krásná
Pak jsem si za tu pýchu vepsala tvý jméno do kůže
Jednou jedinou čarou
Někdo si jednou - alespoň doufám - počte
Neboj adresu jsem vynechala
Všechno v čistě anonymní formě a v souladu s GDPR

Je jedno zvláštní místo
Autobusová zastávka co nikdy není sama
Párkrát jsme tu volali o pomoc
Párkrát jsem tu vnitřně vyhořela
Takový obvyklý plácek uprostřed ničeho
Až příště uvidím vandala s fixou
Poprosím aby mě zaznamenal na zeď

Ale teď už mi to jede 

Jsou okna která nelze otevřít
A dveře které nezamkneš
Dny se krátí
Všichni dobří lidé padají
Jako mouchy zabité v letu
Rychle
Nečekaně
Zanechávajíc v ostatních tržnou ránu
S okraji zubatými jak žraloci v dětských bazénech
Nože se kladou k hrdlům
Jsou obdobami smyčců a houslí
Co dosud někde zní
Dny se krátí
Vosy bez křídel do sebe bodají jedovatá žihadla
Čas temna přichází
Čas bez naděje
Kdy i ženy hladí zbraně
A muži jsou po nich hladoví
Jen proroci ještě chraptí
A proti chrapotu kloktají konvalinkové slzy

Až stoleté růže uvadne květ
Tu noc musí Luna bez světla stát
To prokvete vlas šedin hrdostí měst
To s nářkem a pukáním zřítí se řád
Té noci pak zahyne nedobrý svět
Tu noc
- žádnou jinou -
Již musí se stát

Dny se krátí
Deště omývají z dívek počestnost a valí ji do kanálu k ostatním splaškům
Z nebes prší dobří andělé mrtvi na dláždění

Dny se krátí
Pak znovu povstane zima

Jak když mi podrazili nohy na schodech
Když jsem se zavázanýma očima nesla na stříbrném podnose slova
svých citů
Jako když jsem si nůžkama kreslila křížky nad oči
Abych přes krev nemusela vidět
Na zápěstí jsem si vytvořila šněrovačku
A taky vyšila akvadukt
A skrz dlaň jsem se dívala dírkama po vidličce
Moje duhovky pochytily všechny barvy jaké kdy zřely
Za trest
Za to že jsem byla málo slepá
Nebo taky moc
A nakonec se utopily v odporné barvě tlejících rakví
Jako exemplární případ
Ta touha po tom všem
A železný košile zvyků
(Pod který je vždycky lepší vzít si termoprádlo)
Mě už nikdy neopustily
Stejně jako chuť rozkousaných čajových sáčků
Které jsem při měsíčku šila ze svých oblíbených bylin
To všechno ve mě zůstalo kvasit jako jed
To všechno jsem nakonec zužitkovala při zbrojení na naši ochranu
To všechno jsem zabodla do jediného monstra
A přesně tam jsem se do sebe trefila  

Chytil mě za ňadra a rozedral mi hrdlo
Tak nějak hezky
To jediný hezký na tom bylo
Tam v horku odpoledního slunce
A malejch místností co nevětraj
Měl žízeň
Žádal
Prosil
Pak jednou dostal co chtěl
A plnými ústy hltal

Víš tam nad umyvadlem
Visí tam portrét slečny v rámu
A každé ráno se na mě vyčítavě dívá
Když si obě čistíme zuby

Mám strach z lidí
(Jak sám dobře víš)
A ještě větší ze samoty
Vrhl se po mně jako po posledním záblesku světla
Kdesi v hluboké kobce svého vědomí
Byla jsem maják
Zhruba na tři čtvrtiny dne a následujících pár týdnů
Pak jsem hasla
Jako světluška rozdrcená pivní lahví
Svatojánský brouk

Víš tam nad umyvadlem
Visí tam portrét slečny v rámu
Kdysi jsem ji znala jako malou holku
A tak jí občas cáknu do obličeje

Chytil mě za srdce a pevně ho zmáčkl
Jako citrónek
A do čaje mu mezi prsty tekla moje krev
Tak jako mně teče
Když se zamykám v koupelně a všude je spousta špinavejch kapesníčků
Od různejch kapalin co by ve mně možná chtěly vyměnit
Tak trošku čekám na opravdu vekej šálek
Možná si jen chci přikořenit grog
Pro tu vřelou atmosféru vánočních trhů
Kde mi jednou sebrali peněženku

Víš tam nad umyvadlem
Visí tam portrét slečny v rámu
Má takový velký hluboký voči
Někde tam na dně v nich plave zlo

Moje kůže zůstala za mnoha nehty
Častokrát jako kousky hlíny
Když se dereš z vlastního hrobu
Co ti vykopali kamarádi
O půlnoci uprostřed koňské pastviny
Přesně takhle se do mě zaryl
Aby mi pak špičkou prstu hladil záda
Tak křivý a zkroucený
Jak naše společný svědomí
Napsal tam lehce svý jméno
A příjmení mý matky za svobodna co už tam bylo

Víš tam nad umyvadlem
Visí tam portrét slečny v rámu
Má spoustu ošklivých detailů
Jako by malíř kamsi spěchal

Někdo vzal nedávno mé ruce do svých
Tušíš které - ty chladné a promodralé -
Ty co jsem s nima chytala rybky na hnědavé vodě našeho potoka
Ty co bych ti s nima vypíchla oči kdyby na to přišlo
Ty jediné co mám
Pak je pohladil a věnoval jim polibek
Jako by byly krásné
Jako by chtěl je mít
Políbil všechny mozoly a nelhal

Víš tam nad umyvadlem
Visí tam portrét slečny v rámu
Občas se trochu usměje
Až když se nikdo nedívá

Dneska jsem možná minula lásku
svýho života
V temnotě autobusový zastávky jak se válí zvratky a nedopité lahve s dokouřenými vajgly
Tak tam mi řekl jak jsem krásná
A zmizel
Bývala bych ho byla i políbila
Někam na duši
Na to něžný měkký místo co v ní dozajista měl

Víš tam nad umyvadlem
Visí tam portrét slečny v rámu
Možná má vrásky kolem očí
Je to jen jeden detail z mnoha rozmazaných bodů

Nedávno jsem chovala v náručí lidskou lebku
Byla tak maličká a křehká
Byla to skořápka dávno odešlého vědomí
Kdysi to byla dcera
Matka možná
Chci vědět jen
Jestli byla taky něčí malá holčička
A kdo ji hladil
A kolikrát jí řekli jak moc je milovaná

Víš tam nad umyvadlem
Visí tam portrét slečny v rámu
Jednou jí za odměnu
Vytrhám všechny vlasy

Nejsem droga a nejsem ničí spása
Nemám jiskrný pohled a chůze už dávno není pružná
Jsem osud chlapíka z městské hromadné
Má mě ve svý osudový kartě - což ví každá cikánka v okolí -
Jsem blesk co osvěcuje noční oblohu byť není žádán
O jedno vás prosím
Řekněte že moje kosti byly pohlazeny
Pak je vraťte na poličku

A v koupelně jsou střepy

Říkala jsem ti už
Že máš v dlaních ptáčka?
Tak nezatínej pěsti příliš
Dokonce i kdyby ses bránil
Tak křehké jsou ptačí kosti

Ber to jako sladkou zradu nebo hořké tajemství
Vložila jsem ti ho do rukou když jsi spal
A on se tak důvěřivě schoulil mezi tvé prsty

Máš v dlaních sýkorku z letošního rána
Byla mezi letky sluncem políbena a teď jen tiše čeká
V hrudi jí bijí maličké minuty zlatého srdce pěvců
Ačkoliv zdálky má cosi z jestřába
A v detailu byl by znát krahujec

Zapomněla jsem ti pošeptat její jméno
Beztak by ses mi vysmál
A taky dodat že tihle ptáčkové nepřežijí zimu
Ne tu co přijde
Snad ani tu co měla přijít
Zítra ji najdeš jako maličký valounek modrého peří na vlastním prahu
I to je někdy daň za svobodu

Než ji vypustíš
Nauč ji zpívat všechno co ti doteď zní v hlavě
Aby mi to pověděla
Budu tiše naslouchat a nevynechám ani tón
Nakonec jí láskyplně urvu hlavu
Protože nesnesu myšlenku na ticho po tom zpěvu

Máš v dlaních ptáčka
Teď to víš čili že starost je to taky tvoje
Pohlaď ho za dobrou práci kterou v tomto světě ještě vykoná
A nakonec jen pořádně stiskni 

Sucho v ústech
Patnáct stovek miligramů něčeho
Nebo možná trochu víc
Mám v mozku leporelo vzpomínek
(takový to co se s ním smí i do vany
a kousat se dá)

Celej svět okolo se začal třást a vlnit
Jen já jsem statická

Z uší mi raší kvetoucí vistárie
Obtočím se šlahouny s touhou prudce škubnout
Schovaná pod podlahou pod stolem pod vědomím
Když jsem si vyslechla co nebylo určeno
Pět let a už takové znalosti
Neobvyklé

Kdyby všichni přestali mluvit
Vzala bych bílé ticho a pořezala si s ním všechny prsty
Jako mačkání tříštivého střepu v noci pod polštářem
Maličké tajemství plné krve a lomivých jehliček
Ráno jsem ho spolkla
Překvapivé
Polykám jistě

Jizvy uvnitř očnic
Čiliže orbit orbitů i orbitalů
Střapaté cákanečky na zdech - jen je olíznout -
A pozor na vápno
Bude ti špatně
Nedělej

Rozpraskaný rty
Stažené hrdlo
Proč mluvit když vzduch je gulášová polívka
Zvuky se rozšíří až zítra
Čekání na signál i na šanci je v rámci lístečků s čísly
Dvacet sedm (počet dní po které jsem chodila ve smutku
tenkrát po velké prohře o které nevíš)

Strašlivá touha utéct
Zkaramelizovat jsoucno spolu s cibulkou
Protože to je prostě ta správná výbornost
V kaluži zamrzly igelitové sáčky od večeře
Ztracená ponožka je zašlá a špinavá
Budím se sporadicky
Dobrej trip

Jsem trošku ryba vytažená z obrovskejch hlubin
Jak vyžadujou spoustu tlaku aby se jim nezdeformovalo tělo
Občas bych potřebovala pevně chytit
A nepustit
Možná že něco ve mně je zvyklý na silnou kompresi
A nebo mám jen strach zůstat sama

Kdykoliv v noci sbírám hvězdy
(Plus další atributy čarodějek což ze mne činí hrdou bytost onoho)
Jsou hedvábné na omak s hrubým jádrem
Jak dívčí bradavky když k ránu bývá zima
Jak krásný je pocit splynutí

Umím se zabalit do pláště z oblohy
A přikrývám se tmou
Jen proto že to dokážu
Nemám vícero důvodů
I přesto cítím chlad a kdesi vevnitř je vyhaslé místo v krbu

Sto tygrů zkrotit a stovkám vichřic odolat
Je čestný úděl každé z nás
Nemožné jej nepřijmou
A nemožné si stěžovat na ruce rozedrané na cáry
Plést trnovou korunu si musí každý sám
Sám zaplakat
(Ale jen v rámci důstojnosti)
A pak se prohlásit královnou lovu

Propletla bych prsty
Vlásečnice
I šlachy
Do mateřídouškových věnců
Všem kteří ti řekli že cítit je hřích
A že vytrvat je světlo

Přikrytá tmou protože sama až přílišně zářím
Dala bych ti svoji svobodu se ztratit
Svoji svobodu být maličká  

Jsem bytost stínů a tušení
Obývám odpočívadla dálnic když rádio hraje starý fláky
A nikdo než ostřílení mazáci už za volantem nesedí
Světýlko z potažené cigarety pod zhasnutou lampou
A tiché kroky ve křoví
Nikdy mě nespatří kdo nechtěl

Jsem bytost sklepů a příšeří
Dneska jsme se drželi stejného madla v autobuse
Zítra ti nezamávám ve stohlavém davu
Protože jsem jen nereálná
A imaginární jako každé správné číslo

Zahlédla jsem stařičkou paní v parku
A její ruce
Papírově zmačkané a pokaňkané jaterními skvrnami
Napřahovala dlaň mezi živé by prosila o naději
Mezi vrásky padaly jí z oblohy hvězdy
Každá jedinečná a nedozírné ceny
Paní je spatří těsně před zmizením než se rozplynou
S očima plnýma vděčnosti se usmívá
Až odejde
Zmizí miliarda hvězd co dosud žijí v její zřítelnici
Až v tu chvíli vyhasnou

Jsem bytost rohů a uliček
Rychlý pohyb kdesi na periferii vidění
A dokud mě nedržíš
Nemáš mě

Jsem maličké zvířátko z nočních tahů
Budu bydlet v paměti a nosit jakýkoliv háv mi dáte
Protože sama žádný nemám
Protože ve skutečnosti jsem byla jenom vítr v hromadě listí
Nejsem než vzpomínka na dávno zapomenuté
To záhadné něco ve vánočním svařáku
A sedmá chuť koláčů co už nikdy nebudou stejné

Hledej mě v předešlém pondělku
Po kapsách
Ve všech stínech a zákoutích
A volej jmény cos nikdy nevyslovil

Hledej mě na dně kalíšků co zbyly na lavičkách
Pod kameny kde skládají hlavu stonožky
I v rybničním bahně s tak záhadnou vůní

Hledej mě tak marně jak sám uznáš protože
Jsem jako ty hvězdy

Pokud už v ně nevěříš
Nenajdeš nic 

Maminko?!

Žárovka umírá. Poblikává.
Ach, mami, maminko,
Nechci být sama.
Neodcházej.
Ve tmě, tam okolo,
Žije snad
bubák ten ošklivý.
Nebo had!
Světlo se vytrácí
Žárovka zhasne zas.
Nedovol aby noc
Mohla pak schválit nás.
Matinko moje, ty dobře víš.
Ve tmě ty vůbec se nebojíš.
Leč já malá jsem a sama.
Těžké pak ptát se, kde máma.
Žárovka zhasla. Je tma. A zas...
Odkudsi dětský slyšet hlas.
Maminko, kdepak jsi, zdali tu stojíš?
Maminko milá má, taky se bojíš?
Všechno vzal vítr.
Žárovku, tebe.
Stromy i maminky
A taky nebe.
Žárovky našich hasnou pak duší
A malým dítkám otázky sluší.
Volají matinku v nitru svém ztraceny
Věčné jsou strachy, co byly jim souzeny
Moje je žárovka, která teď uvadá
Slunéčko dětství s ní pomalu zapadá.
Maminko, nejsi tam a já vím,
Nazpátek jen svůj hlas uslyším.
Přesto však pokaždé budu se ptát
Maminko, co myslíš, musím se bát? 

Prodá se srdce

Prodá se srdce
Jen pár trhlin
A jinak...
Je jako nové
Kamenné
Tvrdé
Rubínové
Prodá se srdce
Je mi k ničemu
Tolikrát zraněné
A přesto stále živé
Jak prsty sirotků
A oči panen mživé
Prodá se srdce
Stokrát spálené touhou
Na popel
Kus smutku
Ve tvých dlaních
Jak chmýří ve větru
Prodá se srdce
Nádavkem city
A všechny hloupé sny
Ty dětské
Nesplněné
Prodá se srdce
A k němu?
Život loutky
V moři z pivních zátek
Nicotnost pouhá
A víc?
Prázdnota